je pes s velkou inteligencí, ostražitostí a aktivitou. Působí důstojně, což je způsobeno jeho perfektní stavbou těla, která působí harmonicky. Povahou je veselá a přátelská, nikdy nervózní a agresivní.
Srst je krátká, přiléhající, krycí srst tvrdé struktury s hustou podsadou.
Barva srsti je zlato-bílá, trikolorní a blue-merle
viz: http://www.kratandy.cz/cz/o-plemeni/standard
Charakteristika – stavba těla se vyznačuje silou a aktivitou, bez známek těžkopádnosti a hrubosti. Velmi důležitý je výraz daný perfektní vyvážeností poměru lebky a obličejové části, velikostí, tvarem, barvou a umístěním očí, správným nasazením a nesením uší.
Povaha – veselá a přátelská, nikdy nervózní a agresivní.
Zdraví kolií
– MDR 1 : http://www.genomia.cz/cz/test/mdr1/ , http://www.sheltie.cz/?page_id=3178
– PRA-rcd2 : http://www.genomia.cz/cz/test/pra-rcd2/
– CEA : http://www.genomia.cz/cz/test/cea-collie-eye-anomaly/
– DM : Degenerativní myelopatie – progresivní onemocnění postihující míchu.
Protože v chovu je pro mne prioritou zdraví psů, i když vím, že genetika je mocná a stačí málo a předpokládaný výsledek se vůbec nemusí dostavit, budu se snažit o promyšlený výběr chovných jedinců a nezanedbatelný je pro mne také index příbuznosti COI, který se dá sledovat v databázi kolií : http://www.smooth-collie.net.
COI – stupeň příbuznosti
COI – je výpočet stupně příbuznosti u jedince nebo ve vrhu.
Vysoké procento COI zvyšuje pravděpodobnost genetických defektů přenášených předky z obou stran rodokmenu, které by v případě, že se sejdou u obou rodičů, způsobily u jejich potomka konkrétní genetickou nemoc nebo poruchu.
Vysoké COI u psů způsobuje spoustu dalších problémů, jako autoimunitní choroby či poruchy způsobené příbuzností, které mají za následek změny v reprodukci či problémy s dlouhověkostí.
Hodnota COI = 12.5% odpovídá spojení polobratr – polosestra nebo prarodič – prapotomek.
Hodnota COI = 25% odpovídá spojení rodič – potomek nebo bratr – sestra.
V ideálním případě by COI vrhu nemělo být vyšší než průměr COI obou rodičů.
Je vysoce doporučováno vyhnout se COI vyššímu než 12.5%
Absolutně bychom se měli vyvarovat hodnotám COI nad 20%!
- Z JINÉHO ZDROJE :
- Skvělý článek na dané téma : http://www.wolfdogs.cz/index.php/chov/109-pribuzenska-plemenitba-u-csv-coi-avk-zdravi-a-jine
Koeficient příbuzenské plemenitby (COI) a koeficient ztráty předků (AVK), a to vypočtený pro 5 generací předků – hodnoty těchto koeficientů by měly být:
- Koeficient příbuzenské plemenitby COI může být maximálně 5 % pro 5 generací předků
- Koeficient ztráty předků AVK musí být minimálně 85 % pro 5 generací předků
COI – Koeficent inbreedingu
Vyjadřuje procento genetické shody v rodokmenu. Tedy příbuznost daného psa odvíjejícího se od opakování nebo neopakování jedince v rodokmenu po určitý počet generací. Uvádí se nejčastěji generací 5.
Doporučovaná hodnota je kolem 3 % . Vyšší příbuznost s sebou nese pozitivní faktory – ustálení exteriéru, ale i negativa jako zvyšování předpokladu DKK a DLK.
AVK – Koeficient ztráty předků
Tento koeficient vychází z toho, že jedinec, u kterého se v předchozích generacích neopakuje žádný předek, má AVK 100 % nepříbuzných předků. V případě společných předků se koeficient odčítá. Čím vyšší AVK je, tím lépe pro celou populaci plemene.
Dědičné poruchy způsobené vysokou příbuzností:
– Dlouhodobě špatné (slabé) zdraví/slabí jedinci
– Zvýšený výskyt určité nemoci v chovné linii (nebo plemeni) nebo více nemocí u plemene nebo u psů jako takových
– Zvýšený výskyt poruch (onemocnění) imunitního systému
– Neobvykle málopočetné vrhy
– Obtížné krytí, problém donosit štěňata
– Feny, které se nestarají o vrh nebo jsou velmi špatné matky
– Feny, které úmyslně zabijí nebo zraní štěňata nebo jim ublíží nedostatečnou péčí
– Psi, kteří jsou lhostejní k háravým fenám nebo nemají zájem o fenu v nejoptimálnější době hárání
– Psi, kteří nedokážou krýt bez pomoci
– Řídké sperma
– Předčasný průměrný věk úmrtí v chovné linii nebo v populaci plemene
**Pokud plánujete vrh, všechny tyto faktory vám říkají, jak neuvěřitelně důležité je propočítat koeficient příbuznosti daného spojení ! **
Udržovat plemeno zdravé je mnohem snadnější než odstraňovat následky špatného spojení!
Když už je jednou genetický fond uzavřený a genetická základna zůstává stejná, neměnná, genetická situace může buď zůstat stabilní nebo se může zhoršit; nemůže se zlepšit bez nového genetického materiálu, který získáme přikřížením jiného plemene nebo použitím v chovu neregistrovaných jedinců.
Příbuzenská plemenitba, liniová plemenitba a opakované používání stejných populárních krycích psů jsou v chovu psů historickými metodami, jejichž čas skončil.
Příroda dělá všechno pro to, aby se příbuzenskému křížení vyhnula, stejně by to měli dělat i dnešní chovatelé. Výpočet COI ukáže chovateli, jak moc zpříbuzněný bude pes či vrh a znalost tohoto čísla mu umožní zvolit tu nejlepší variantu, jak snížit procento příbuznosti u svých psů.
Pokud mají čistokrevní psi přežít dalších sto let, měli bychom dnes hlavní důraz klást na zdraví, povahu a pracovní schopnosti jedinců.
„Příbuzenská plemenitba byla kdysi cenným nástrojem při vytváření dnešních moderních plemen. Dnes je díky tomu dosažen vysoký stupeň homogenity, příbuzenská plemenitba tak ztratila svou důležitost a stala se nešťastným zlozvykem s katastrofálními následky.“
Hellmuth Wachtel, Ph.D.
„Na vlastní nebezpečí opomíjíme biologické riziko dopadu příbuzenské plemenitby – nebo přesněji nebezpečí dopadu na naše psy.“
C.A. Sharp
Aktivní starost o zdraví by měl být náš hlavní chovatelský cíl !
MDR1
jedná se o citlivost vůči některým látkám obsažených v léčivech běžně užívaných ve veterinární medicíně.
+/+ = zdravý jedinec, +/- = přenašeč, -/- = postižený jedinec
testování mutace genu
(http://www.genomia.cz/cz/test/mdr1)
Mutace v psím MDR1 genu (multidrug resistence gene) je spojována s přecitlivělostí na určité léky.
Zavedení nových antiparazitik v roce 1980 odhalilo existenci mutace v genu MDR1 psů, která způsobuje náchylnost zvířete k potenciálně smrtelné neurotoxicitě. Při výběru léků pro psy s defektem MDR1 je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost složení léčiv. Zejména je třeba se vyhnout látkám:
- Acepromazine,
- Butorphanol,
- Doramectin,
- Doxorubicin,
- Ivermectin,
- Loperamide,
- Milbemycin,
- Moxidectin,
- Selamectin,
- Vinblastine,
- Vincristine,
… výzkum v této oblasti neustále pokračuje, seznam rizikových látek roste.
Vyjmenované léky jsou běžně používány při léčbě psů. Jsou-li podány zvířeti s poruchou v MDR1 genu, mohou způsobit neočekávanou neurotoxickou reakci. Např. je-li zvířeti s homozygotně mutovaným MDR1 genem podán ivermectin (antiparazitikum) lze pozorovat poruchy pohybu a koordinace, chvění, zvracení dezorientaci, v krajním případě může dojít až ke smrti zvířete.
Vada genu pochází zřejmě z jedné rodové mutace a rozšířila se. Souvislost MDR1 a přecitlivělosti na ivermectin (a jemu podobné látky) byla prokázána u těchto plemen:
- kolie dlouhosrstá a krátkosrstá,
- šeltie,
- australský ovčák,
- wäller (kříženec australského ovčáka a briarda),
- bobtail,
- border kolie (Neff et. al. 2004)
- dlouhosrstý vipet,
- bílý švýcarský ovčák.
Největší výskyt postižených jedinců je u kolií (33%), šeltií (5,7%) a australských ovčáků (6,9%) (10; 11). Přecitlivělost na ivermectin je děděna recesivně. Jedinec musí zdědit mutovanou alelu od obou rodičů, aby se porucha projevila. Přenašeči mutované alely (jedinci s jednou alelou zdravou a jednou alelou mutovanou), kteří jsou klinicky zdraví, mohou mutaci v MDR1 genu přenášet na potomstvo. Proto by měli být přenašeči mutované alely rozpoznáni a následně kříženi pouze s jedinci bez defektu MDR1 genu.
Genetický test spolehlivě a rychle odhalí případný defekt v MDR1 genu. K vyšetření stačí malý vzorek krve nebo stěr sliznice ústní dutiny, které snadno provede každý chovatel.
Jedním z rizikových antiparazitik je lék ivermectin, který působí na chloridový kanál v periferním nervovém systému u některých bezobratlých. Vyvolá příliv chloridových iontů, čímž umlčí synaptický přenos a způsobí tak smrtelné ochrnutí parazitů kmenů Nematoda (hlístice) a Arthropoda (členovci). Ivermectin je obecně pro domácí zvířata bezpečný neboť homologní savčí cíle jsou omezeny na CNS (3; 4), kde jsou odstíněny stěnami cévního zásobení mozku. Hlavní složkou této ochranné překážky je P-glykoprotein, ATP-transportér substrátů léků. P-glykoprotein je kódovaný MDR1 genem. Výzkum (5) zabývající se MDR1 genem u kolií, jako kandidátním genem pro přecitlivělost na ivermectin zjistil, že u afektovaných jedinců je přítomna homozygotní delece čtyř párů bází ve 4. exonu MDR1 genu. Tato mutace způsobuje posun čtecího rámce a vede k vytvoření předčasného stop kodonu, tedy ukončení syntézy P-glykoproteinu. Výsledný P-glykoproteinu je složený z asi 10 % sekvence aminokyselin odpovídající zdravé alele. To znamená, že ztrácí svou ochrannou funkci a ivermectin může bez omezení procházet do nervových tkání psa. Mutovaná alela zřejmě vede k úplné ztrátě funkce P-glykoproteinu (6).
Udávání výsledků vyšetření mutace genu MDR1 :
Často jsou chovatelé zmateni udáváním výsledků vyšetření delece v genu MDR1 způsobující přecitlivělost na vybrané léky.
Obecně si může každá laboratoř nastavit systém udávání výsledků dle svého. Vždy je ale třeba připojit legendu, která výsledek objasní. Laboratoř Genomia používá u všech vyšetření jednotný systém:
N = negativní – hledaný znak (např. mutace, delece) není přítomen
P = positivní – hledaný znak (např. mutace, delece) je přítomen
V případě vyšetření genu MDR1 to znamená:
- Genotyp N/N znamená nepřítomnost delece 4 párů bazí v obou alelách MDR1 genu. Jedinec s tímto genotypem (N/N) není ohrožen vznikem neurotoxické reakce při podání určitých léků, popř. jiných látek, které jsou substrátem P-glykoproteinu. Mutace, která je za přecitlivělost na výše uvedené léky zodpovědná, není u jedince s genotypem N/N přítomna.
- Genotyp P/P znamená, že jedinec má v obou kopiích genu MDR1 deleci (obecně mutaci), je tedy ohrožen vznikem neurotoxické reakce po podání uvedených léků. Vždy jednu kopii genu s delecí zdědil od jednoho rodiče (matky) a druhou kopii genu s delecí zdědil od druhého rodiče (otce).
Některé laboratoře ve světě volí označení symboly + a –. V těchto případech věnujte zvýšenou pozornost legendě výsledků. Některé laboratoře používají symbol + ve smyslu našeho P (+ = mutace je přítomna) a symbol – ve smyslu našeho N (mutace není přítomna). Nicméně se můžete setkat také s opačným označením:
- -/- pro jedince mutovaného homozygota (tedy jedince, který má mutaci (deleci) v obou alelách)
- +/+ pro zdravého jedince (tedy jedince bez přítomnosti mutace (delece))
V tomto systému je obecně delece označována jako minus. Označení vychází z toho, že delece znamená „vypuštění / vymazání“ části genu (v případě MDR1 chybí 4. páry bazí), proto je pro deleci zvolen symbol „ – “ minus. (publikace Geyer et. al.: Development of a PCR-based diagnostic test detecting a nt230(del4) MDR1 mutation in dogs: verification in a moxidectin-sensitive Australia Shepherd)
.
Zdroje:
1. Campbell, W. C., Fisher, M. H., Stapley, E. O., Albers-Schonberg, G. & Jacob, T. A. (1983) Science 221, 823-828.
2. Preston, J. M. (1983) Vet. Rec. 112, 286 (lett.).
3. Shan, Q., Haddrill, J. L. & Lynch, J. W. (2001) J. Biol. Chem. 276, 12556-12564.
4. Fisher, M. H. & Mrozik, H. (1992) Annu. Rev. Pharmacol. Toxicol. 32, 537-553.
5. Mealey, K.L., Bentjen, S.A., Gay, J.M. & Cantor, G.H. (2001) Ivermectin sensitivity in collies is associated with a deletion mutation of the mdr1 gene. Pharmacogenetics, 11, 727-733.
6. Roulet, A., Puel, O., Gesta, S., Lepage, J.F., Drag, M., Soll, M., Alvinerie, M. & Pineau, T. (2003) MDR1-deficient genotype in Collie dogs hypersensitive to the P-glycoprotein substrate ivermectin. European Journal of Pharmacology, 460, 85-91.
7. Mealey, K.L., Northrup, N.C. & Bentjen, S.A. (2003) Increased toxicity of P-glycoprotein-substrate chemotherapeutic agents in a dog with the MDR1 deletion mutation associated with ivermectin sensitivity. Journal of the American Veterinary Medical Association, 223, 1453-1455,
8. Yas-Natan, E., Shamir, M., Kleinbart, S. & Aroch, I. (2003) Doramectin toxicity in a collie. The Veterinary Record, 153, 718-720.
9. Sartor, L.L., Bentjen, S.A., Trepanier, L. & Mealey, K.L. (2004) Loperamide toxicity in a collie with the MDR1 mutation associated with ivermectin sensitivity. Journal of Veterinary Internal Medicine, 18, 117-118.
10. Neff MW, Robertson KR, Wong AK, Safra N, et al. Breed distribution and history of canine mdr1-1∆, a pharmacogenetic station that marks the emergence of breed from the collie lineage 2004. PNAS 101:11725-11730.
11. Geyer J, Döring B, Godoy JR, Moritz A, Petzinger E. 2005. Development of a PCR-based diagnostic test detecting a nt230(del4) MDR1 mutation in dogs: verification in a moxidectin-sensitive Australian Shepherd. J Vet Pharmacol Therap 28:95-99.
PRA-rcd2
(http://www.genomia.cz/cz/test/pra-rcd2)
Vyšetření je určeno dlouhosrstým a krátkosrstým koliím.
Vyšší cena vyšetření je způsobena velmi krátkou expirační dobou chemikálií potřebných pro analýzu. V případě testování 10 vzorků současně je cena testu 1260 Kč.
PRA-rcd2 (rod-cone dysplasia) je jedna z forem progresivní retinální atrofie (PRA) s velice časným nástupem onemocnění, fenotypově podobná lidskému onemocnění retinitis pigmentosa (RP). Některé formy PRA jsou společné pro více plemen. Tato specifická forma PRA-rcd2 postihuje psy plemena kolií (dlouhosrstých i krátkosrstých). U border kolií se předpokládá existence genu zodpovědného za X vázanou formu PRA, tzv. XLPRA3, u které není v současné době známá molekulárně genetická podstata (Vilboux et al. 2008).
V případě onemocnění rcd2 dochází k abnormálnímu vývoji (dysplázii) tyčinek a čípků (fotoreceptorů). Vývoj fotoreceptorů se pozastaví a následuje rychlá degenerace. Dochází k degeneraci obou fotoreceptorů, přičemž tyčinky degenerují daleko rychleji než čípky, proto se nejdříve dostavuje tzv. noční slepota. Dysplázie vede k časné noční slepotě u štěňat již kolem 6 týdne života. U postižených zvířat se tyčinky i čípky se přestávají normálně vyvíjet ve vnějších segmentech postižené sítnice (Santos-Anderson et al. 1980); ve 2-2,5 měsících věku zcela chybí fotoreceptory na vnější části postižené sítnice.
Retinální dysfunkce může být detekována pomocí elektroretinografie (ERG) již kolem 16 dne života. Oftalmologické abnormality mohou být detekovatelné ve věku 3-4 měsíců, je pozorována změna granulity tapetálního fundu a následné zeslabením retinálních cév. Psi postižení rcd2 bývají většinou v prvním roce života zcela slepí (přibližně 6-8 měsíc věku).
V souvislosti s onemocněním rcd2 byla nalezena inzerce 22 bp v exonu 4 RD3 genu lokalizovaná na 7. chromozomu u psů (Kukekova et al. 2009). Inzerce vede ke změnění posledních 60 kodonů jedné z tří sestřihových variant RD3 a následně prodloužení čtecího rámce oproti zdravému jedinci. Funkce RD3 genu není zatím dostatečně pochopena. Psí RD3 gen má několik charakteristických znaků odlišných od odpovídajícího genu člověka a myši. Nejen, že u psů byly odhaleny další exony a sestřihové varianty, ale extrémně bohatý GC exon 4 (odpovídá lidskému a myšímu exonu 3) také představuje problém pro klonování a sekvenování (Kukekova et al. 2009).
Mutace C319T byla identifikována v exonu 3 myšího RD3 genu; protože vytváří předčasný stop kodon, je brána jako kauzální mutace pro rd3 (retinal degeneration typ 3) myší fenotyp (Friedman et al. 2006). Myší exon 3 je ortologem (ortologní geny – homologní geny nacházející se u různých druhů) k psímu exonu 4, který je mutovaný v případě onemocnění rcd2. U lidí byly identifikovány mutace RD3 genu např. v exonu 2 – v případě onemocnění retinopatií Leberovo amaurosis congenita, došlo ke vzniku donorového sestřihového místa (Friedman et al. 2006).
Onemocnění je děděno autosomálně recesivně. To znamená, že se nemoc rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovaný gen; tito jedinci se označují P/P (positivní / positivní). Přenašeči mutovaného genu (N/P, tzn. negativní / positivní) jsou klinicky zdraví, ale přenášejí nemoc na své potomky. V případě krytí dvou heterozygotních jedinců (N/P) bude teoreticky 25 % potomků zcela zdravých, 50 % potomků přenašečů a 25 % zdědí od obou rodičů mutovaný gen a budou postiženi PRA-rcd2 (P/P).
Citace:
Thierry Vilboux, Gilles Chaudie et. al.: Progressive Retinal Atrophy in Border Collie: A new XLPRA (BMC Vet Res. 2008 Mar 3;4:10)
Kukekova A. V., Golstein O., Johnson J. L., Richardson M. A., Pearce-Kelling S. E., Swaroop A., Friedman J. S., Aguirre G. D., Acland G. M.: Canine RD3 mutation establishes rod-cone dysplasia type 2 (rcd2) as ortholog of human and murine rd3. Mamm Genome. 2009 Feb;20(2):109-23
Friedman JS, Chang B, Kannabiran C, Chakarova C, Singh HP et al (2006) Premature truncation of a novel protein, RD3, exhibiting subnuclear localization is associated with retinal degeneration.Am J Hum Genet 79:1059-1070
PRA – progresivní retinální atforii
je onemocnění oční sítnice, kdy dochází k postupnému odumírání buněk (které nejsou dostatečně zásobeny živinami z cévní pleteně), vystýlajících oční bulvu a odpovědných za příjem světelných paprsků
non-carrier = zdravý jedinec, carrier = přenašeč, affected = postižený jedinec
(http://www.genomia.cz/cz/test/pra-prcd)
Onemocnění PRA, progresivní retinální atrofie, se projevuje degenerací oční sítnice. Dochází k postupnému odumírání světločivných buněk sítnice (retiny), protože nejsou dostatečně cévně zásobené. Sítnice je tvořena dvěma typy buněk fotoreceptorů – tyčinkami (rod) a čípky (cone). Tyčinky rozlišují odstíny šedi a jsou citlivější na světlo, umožňují tedy vidění za šera. Čípky naopak zprostředkovávají barevné vidění. Nemoc je dědičná. Byla poprvé popsána v roce 1911 u gordonsetrů, od té doby byla rozpoznána u většiny plemen psů, u vlků a dokonce i u lidí.
Existuje několik typů progresivní retinální atrofie:
- rod-cone dysplasia 1, 2, 3 (rcd1, rcd2, rcd3) = dysplazie tyčinek a čípků – např. irský setr, kolie, velškorgi
- early retinal degeneration (erd) = raná degenerace sítnice – např. norský elkhound
- rod dysplasia (rd) = dysplazie tyčinek
- photoreceptor dysplasia (pd) = dysplazie fotoreceptorů – např. malý knírač
- progressive rod cone degeneration (prcd) = progresivní degenerace tyčinek a čípků – např. mini pudl, anglický a americký kokršpaněl, labrador
- X-linked PRA (XL PRA) = PRA dědičně vázaná na samičí pohlaví – např. sibiřský husky
Tyto oční vady lze dále rozdělit podle toho, kdy se začnou projevovat:
- poruchy vzniklé vprenatálním období při diferenciaci buněk – rcd 1 a 2 a 3, erd, rd, d
- poruchy vzniklé mutováním již vytvořených buněk – prcd, XL PRA
CEA – anomálie očí u kólií
je dědičné oční onemocnění, spojené s defektem zadní stěny bulbu a řadí se do skupiny očních chorob, projevujících se již v raném věku psa
non-carrier = zdravý jedinec, carrier = přenašeč, affected = postižený jedinec
*Laboratoř Genomia neprovádí vyšetřování CEA. Toto je pouze informativní text o klinických příznacích a genetickém pozadí nemoci. Vyšetření nelze objednat.
.CEA (Collie Eye Anomaly) je dědičná vada oka. Mezi plemena trpící CEA nejčastěji patří:
- dlouhosrstá kolie,
- krátkosrstá kolie,
- šeltie,
- australský ovčák,
- border kolie
- Nova Scotia Duck Tolling Retriever
- dlouhosrstý vipet.
Klinická diagnostika CEA může být komplikovaná. Genetický test je vhodnou alternativou oftalmologického vyšetření. Chorobu nelze vyléčit, ale lze ji v chovech eliminovat genetickým testováním vrhů a vhodným výběrem rodičů. Test se provádí jen jednou za život psa, protože dědičné založení zvířete se v průběhu života nemění. Genetický test lze provést z výtěru ústní sliznice (neinvazivní metoda, kterou zvládne každý chovatel) nebo ze vzorku krve.
K poškození očního bulbu dochází již kolem 30. dne embryonálního vývoje. Podle intenzity zasažení jednotlivých zárodečných listů nacházíme postnatálně defekty v různých částech oční koule:
V případě postižení mezodermu, ze kterého se vyvíjí cévnatka, dochází k nedostatečnému cévnímu zásobení a úbytku pigmentu. Výsledkem je hypoplazie cévnatky (cévnatka je bledá a ztenčená). V tomto případě hovoříme o „střední formě CEA“. Při vyšetření očního pozadí pomocí oftalmoskopu připomínají ztenčená místa cévnatky okno, kterým lze zahlédnout jinak skryté vrstvy: cévy a pod nimi ležící bělimu. Cév je vtomto místě méně a mohou mít abnormální tvar. Ve třech měsících věku psa dojde k zabarvení sítnice pigmentem, který někdy chorobné změny na cévnatce skryje. Proto je důležité štěňata klinicky vyšetřovat v raném věku (do tří měsíců). Psi postižení střední formou CEA obvykle neoslepnou, jejich potomci však mohou zdědit těžkou formu CEA.
Je-li postižen ektoderm, pozorujeme na sítnici vinutý průběh primárních cév, záhyby, odchlípení sítnice (příčina slepoty), popř. nitrooční krvácení. Na optickém nervu bývají v důsledku nedovření fetální oční štěrbiny kolobomy (rozštěpy). Jde o vrozenou vadu živnatky (uvea), kdy chybí část duhovky nebo sítnice. Pokud je postižena pouze duhovka, nedochází k výpadkům zorného pole, je-li zasažena sítnice, pak je příslušná oblast „slepá“. Symptomem může být např. nepravidelný tvar zornice (vypadá např. jako klíčová dírka nebo kapka). V těchto případech hovoříme o „těžké formě CEA“, kterou je postiženo asi 25 % všech psů trpících CEA. Defekty cévnatky a kolobomy jsou patrné u štěňat už ve věku 8 až 12 týdnů. Změny Obvykle postihují obě oči, mohou být různé intenzity a vzájemně kombinované. Jednotlivé příznaky CEA se mohou s věkem psa měnit.
Drobná ložiska hypoplazie cévnatky a jemné záhyby mohou být časem překryty pigmentem (až 30 %). V takovém případě jsou příznaky nemoci oftalmologicky obtížně zachytitelné. Nitrooční krvácení a odchlípení sítnice se s věkem spíše zhoršuje. Vinutý průběh cév a kolobomy optického nervu bývají poměrně stabilní. Hlavním příznakem CEA je ztenčení a bledá barva cévnatky štěněte (tzv. hypoplazie cévnatky). Tento defekt stačí sám o sobě pro potvrzení nemoci. Ostatní příznaky musí být alespoň dva, např. kolobom a vinutý průběh cév nebo kolobom a odchlípení sítnice. Nitrooční krvácení nepatří mezi typické příznaky CEA, jelikož se vyskytuje u celé řady dalších očních chorob.
CEA je dědičné autosomálně recesivní onemocnění. To znamená, že onemocnění se projeví pouze u jedinců se dvěma mutovanými alelami „r/r“ a s žádnou alelou normální (homozygotů). Mutovaný homozygot zdědil jednu mutantní alelu od každého z rodičů (s výjimkou řídce se vyskytující nové mutace). V případě spojení dvou heterozygotních jedinců (přenašečů „R/r“) bude 75 % potomků zdravých a 25 % zdědí od obou rodičů mutantní alelu „r“ a budou postiženi CEA. U všech psů postižených CEA byla identifikována homozygotní delece 7,8 kb v intronu 4 genu NJEH1, u zdravých jedinců tato mutace nebyla nalezena. Srovnávací analýza regionu v genomu psa, člověka, myši a potkana odhalila ostrůvky vysoké sekvenční podobnosti, včetně vazebných míst pro několik DNA-vazebných bílkovin (Parker et al. 2007).
Informace o licencování CEA najdete v sekci FAQ.
DM – degenerativní myelopatie
je progresivní onemocnění postihující míchu
jde o progresivní neurodegenerativní onemocněním. U postižených psů dochází k postupnému nebolestivému slábnutí pánevních končetin, problémům s koordinací a chůzí, následuje atrofie svalstva, ataxie, inkontinence a vše končí úplným ochrnutím zadních končetin
N/N – prostý zmutovaného genu – zdráv, N/DM – nositel zmutovaného genu -přenašeč, DM/DM – postižen nemocí
Obvykle je průběh nemoci pomalý a bývá někdy v počátcích veterináři zaměňován s projevy DKK, artrózou či artritidou. Postihuje však i na první pohled zdravá zvířata, hodnocená často DKK 0-0, nemoc však nemá nic společného s kyčelními klouby!
Nástup DM začíná mezi 5 -10 lety. Někdy později. Jako vůbec první, těžko postřehnutelný příznak, mohou být například nerovnoměrně opotřebené drápy na zadních končetinách, nastupuje ochabování až úplná atrofie svalstva zadních končetin, ataxie končetin, ztráta rovnováhy, netypické nesení ocasu, inkontinence a úplná paralýza zadních končetin. Velmi často postihuje německé ovčáky a plemena, jako je ČSV, SAV, která vznikla křížením německých ovčáků s vlky. Dnes mají tato plemena cca 70 % krve NO a při jejich šlechtění byla a je stále hojně využívána příbuzenská plemenitba.
Zmapování pomocí DNA testů, je začátek nejúčinnějšího boje s touto nemocí, začátek nejúčinnější selekce a pomyslné vodítko při výběru chovných párů do budoucna. V DNA je z velké části zakódován osud našich psů.
Dnes si na degenerativní myelopathii můžete nechat svého psa testovat např. v německé laboratoři LABOKLIN. Spolu s 5 ml EDTA krve zašlete do laboratoře i formulář a kopii rodokmenu testovaného psa.
Test není povinný, můžete tak učinit především v zájmu vlastního psa a v zájmu budoucích generací ČSV či SAV, zvláště, uvažujete-li o využítí svého psa v chovu.
Pes může být:
Zdráv – genotyp: N/N – prostý zmutovaného genu „Free“
Zdráv – genotyp: N/DM – nositel zmutovaného genu „Carrier“
Nemocný – genotyp: DM/DM – postižen nemocí „Affected„ a buď již příznaky má a nebo se v nejbližších letech objeví. U některých zvířat nastupují první příznaky nemoci až ve věku kolem 15 let. Nemusí se však objevit vůbec. U všech zvířat s příznaky DM, pokud byli testováni, byl však prokázán genotyp DM/DM. (pozn. Laboklin)
V jednom vrhu mohou být bez problémů zvířata nemocná ale i naprosto zdravá i bez „nositelství!“
Do dalšího chovu mohou být použita zvířata označená N/N a N/DM – ti se však nemohou kombinovat s ostatními N/DM navzájem. Zabraňujeme tím narození zvířat nemocných.
Čistě teoreticky mohou být do dalšího chovu využita i zvířata DM/DM, bez klinických příznaků.
Pravidla jsou stejná, kombinujeme je vždy se zvířaty N/N. Všechna narozená štěňata se narodí, jako N/DM – tedy zdravá, ale nositelé.
https://www.ecanis.cz/clanky/degenerativni-myelopatie-opomijena-pricina-ochrnuti-starsich-psu_606.html
GENETICKÉ TESTOVÁNÍ – ano/ne ??? : https://www.ecanis.cz/clanky/vyuziti-genetickych-testu-na-dedicna-onemocneni-ve-veterinarni-medicine-a-chovu-cistokrevnych-psu_707.html?fbclid=IwAR2zp33sctWL2Lo88uRINf5gC0OrII5ng-RF9Hz_DeY_avz2BCNxypuaWSA
HD – dysplazie kyčelních kloubů
ED – dysplazie loketních kloubů